Korán, 1990

Korán je už třináct století rozhodující a neodvolatelnou autoritou pro celý islámský věřící svět. Srovnáme-li ho s křesťanskou Biblí, v níž nejstarší a nejmladší části Starého a Nového zákona pocházejí z dob od sebe vzdálených víc než tisíc let, Korán se zrodil během asi dvaceti let Muhammadovy kazatelské činnosti, a jestliže o rozsahu Bible rozhodovaly synody a církve – takže například katolická se liší počtem přijatých knih od protestantské i pravoslavné –‚ rozsah a text Koránu určovala jen spolehlivost paměti a záznamů Prorokových druhů. Korán zůstával po celou dobu posledním slovem a duchovním těžištěm islámu také proto, že o autoritu v otázkách dogmatu se s ním nepodílela tak pevně centralizovaná a rozvinutá církevní hierarchie – v podstatě i damašský a baghdádský chalífát kladly důraz na věrouku nejspíš jen tehdy, kdy se obávaly hrozby sektářství, a tedy i případné vzpoury.